Zamyšlení nad půdou

Co si představíte, když se řekne zemědělská půda? A proč by měla být zdravá, živá a úrodná? Jak k tomu můžeme přispívat, jakou péči od nás půda potřebuje? Pojďme se na chvíli společně ponořit do tohoto komplexního tématu, o kterém je poslední dobou stále více slyšet.

Podle zprávy Ministerstva zemědělství trpí dvě třetiny půd v České republice erozí, polovina půd je utužena, necelá polovina trpí okyselováním a chemickou kontaminací. Ve zkratce, velká část české půdy je vyčerpaná a téměř bez života. Denně je několik hektarů půdy v nejúrodnějších polohách zastavěno. S půdou se obchoduje, spekuluje, za její vlastnictví jsou přijímány dotace. O čem všechny tyto informace a čísla vypovídají? O tom, že půda je v současném systému pod obrovským ekonomickým tlakem na zisk, který způsobuje, že jsme půdu zredukovali na pouhý výrobní prostředek a bereme z ní víc, než jí vracíme. To je neudržitelné a také nefér, neboť je to nejen na úkor nás, ale i dalších generací. Žádný vztah, ve kterém si bereme víc, než dáváme, nemůže dlouho fungovat.

Vraťme se ale ještě o několik kroků zpátky – co to vlastně je ta půda? Půda je živá bytost – propojený ekosystém mnoha organismů, které, podobně jako buňky, orgány a bakterie v lidském těle, spolupracují, udržují rovnováhu a vytvářejí podmínky pro život rostlin. Bez půdního života a humusu se utužená půda stává mrtvou a je pouhým „držákem“ na rostliny. Kromě toho ztrácí svou schopnost přijímat vodu z dešťů, což je ničím nenahraditelná funkce. Živá půda plná humusu je jako houba – když zaprší, dokáže pojmout velkou část srážek a voda pak může pomalu zasakovat hlouběji a doplňovat zásoby podzemních vod, které zase na jiném místě vyvěrají v podobě pramenů a studánek. Říká se tomu úplný vodní cyklus. Když se z půdy stane nepropustná vrstva, po které voda jen steče (a někde jinde způsobí záplavy), tak je tento životně důležitý cyklus narušen. Nemusí ani pršet o moc méně, ale spodní vody ubývají, protože se k nim voda z dešťů nemá jak dostat. A pak začínají umírat i stromy, jejichž kořeny nedosáhnou na vodu tak jako dřív. A bez stromů je krajina ještě více vyprahlá a rozpálená. Začarovaná spirála. V době, kdy klimatickou změnu popírá snad už jen málokdo, je třeba pochopit, jak významnou roli má v klimatu voda a její navracení do krajiny, protože kde není voda, není ani život. A tím jsme opět zpátky u půdy – způsob, jakým o půdu pečujeme, má přímý vliv na to, kolik je v krajině vody, a tedy i na její klima.

Jak se vlastně stalo, že jsme to nechali dojít tak daleko, téměř na hranu podmínek umožňujících život? Domnívám se, že jsme zapomněli na to, že půda (a vše, co je součástí přírody) je dar. Že stejně jako Země samotná, je to živá bytost, se kterou je možné komunikovat a rozvíjet vztah – vztah plný lásky, úcty a vděčnosti za obživu. Věřím, že někde hluboko uvnitř tento vztah stále cítíme a intuitivně víme, že naše zdraví a štěstí přímo závisí i na zdraví krajiny (půdy, vody, vzduchu, stromů…). Naše těla mohou být skutečně zdravá, jen když je zdravé i „tělo“ Země. Cítíme to, když se procházíme krásnými a ještě nenarušenými místy, o která pečují lidé, kteří nezapomněli. Hřeje nás to u srdce a někde uvnitř víme, že takto je to správně – v souladu s životem. Proto taková místa vyhledáváme.

Co tedy můžeme (nejen) pro půdu dělat? Potřebujeme se především rozpomenout, vymanit se z hypnózy nahlížení na půdu a Zemi jako na pouhé zdroje – skrze čísla, nechat v sobě rozeznít tu prapůvodní strunu našeho vztahu se vším živým, s půdou, začít cítit vděčnost za její dary při každém jídle a nechat se dojímat krásou naší krajiny. Potřebujeme navrátit život a zdraví do středu všech našich rozhodnutí. A konkrétně? Dávejme půdě dobrou výživu – v podobě kompostu, humusu, zeleného hnojení… Chemie jí nesvědčí, stejně jako nám. Nezatěžujme ji příliš těžkými stroji, ať se může opět nadechnout. Podporujme ty, kteří už dnes o půdu pečují šetrně a s láskou – například formou komunitou podporovaného zemědělství. Budujme remízky, tůně, místa, kde může voda zasakovat do půdy a kde je prostor pro další živé tvory. Pokud vlastníte půdu a pronajímáte ji, zajistěte v pachtovní smlouvě podmínky šetrného hospodaření, zajímejte se, co se na vaší půdě děje a jak se jí daří. I města a obce mohou ledacos pozitivně ovlivnit – příkladem může být město Praha, které nedávno rozhodlo, že na jeho 1650 ha půdy se bude moct hospodařit pouze ekologicky. Fanděme velkým zemědělcům, aby se jim podařilo najít způsoby, jak změnit své hospodaření k šetrnějšímu. Pokud vůbec má být nějaký systém zemědělských dotací, měl by podporovat jenom ty, kteří se o půdu starají dobře. A neméně důležité na závěr, představujme si a udržujme v sobě vizi krajiny, která se ozdravuje, do které se vrací voda, život a rovnováha, ve které se dobře žije, anebo slovy naší humny, kde zemský ráj to na pohled.

„Zkoumej, jak společnost využívá svou půdu, a dojdeš k docela spolehlivému závěru o tom, jaká bude její budoucnost.”   E. F. Schumacher (1973)

Autorkou textu, který vznikl pro Magazín Vlastní cestou 1/2020 je Hana Bernardová – tlumočnice, překladatelka, průvodkyně poradními kruhy, členka správní rady Nadace Pro půdu

« Zpět na seznam zpráv