Potravinová suverenita je právo na zdravé a kulturně specifické potraviny, produkované ekologicky šetrně a trvale udržitelně. Zároveň znamená právo místních obyvatel ovlivnit environmentální, sociální, hospodářské a kulturní dopady produkce jejich potravin: vybrat si ty, kteří potraviny produkují; zvolit si, jaké potraviny chtějí, v jakém množství, za jakou cenu a prosadit si jejich ekologicky šetrné pěstování. Potravinová suverenita staví ty, kteří potraviny produkují, distribuují a konzumují do centra potravinového systému.

Cílem potravinové suverenity je:

• vytváření přizpůsobivých a odolných systémů produkce potravin, které poskytují zdravé a bezpečné potraviny a současně chrání biologickou rozmanitost a přírodní zdroje a zaručují životní pohodu zvířat.
• decentralizace potravinových řetězců prostřednictvím různorodých tržních kanálů založených na solidaritě a spravedlivých cenách. Podpora krátkých dodavatelských řetězců a přímých vztahů mezi zemědělci či zpracovateli a spotřebiteli v místní potravinové síti.
• zlepšení pracovních a sociálních podmínek a práv všech žen  a mužů vyrábějících potraviny, jakož i sezónních a migrujících pracovníků, pracovníků v oblasti zpracování, distribuce, maloobchodu a dalších, tak aby práce v zemědělství a potravinářství byla plnohodnotným způsobem obživy.
• zastavení privatizace našich veřejných statků, jako jsou: půda; tradiční osiva ; plemena hospodářských zvířat a ryb; stromy a lesy; voda a ovzduší; znalosti a vědomosti. Přístup k nim by neměl být omezován finančně.
• vytvoření právního rámce, který drobným hospodářům zaručí stabilní a spravedlivé ceny; podpoří zemědělství šetrné k přírodě; zajistí zahrnutí externích nákladů do cen potravin a provedení pozemkových úprav. Veřejná politika musí být tvořena za pomoci veřejně důvěryhodného výzkumu tak, aby mohlo být dosaženo výše navržených cílů.

Koncept potravinové suverenity ustanovila v roce 1996 organizace La Via Campesina (mezinárodní hnutí drobných a středních zemědělců, pracovníků v zemědělství, lidí bez půdy, hospodařících žen a dalších, kteří podporují ekologicky šetrný způsob hospodaření v malém a lokálním měřítku), aby přispěla k právu místních lidí na vytváření spravedlivého, demokratického potravinového systému – odkaz na Nyeleni fórum. V roce 2007 pak byla sepsána deklarace potravinové suverenity.

U nás se rozdmýchalo téma potravinové suverenity v roce 2015 a 2016, kdy se uskutečnila v Praze dokonce dvě Fóra a vznikl tematický web potravinová suverenita.

Jak je to s potravinovou suverenitou v dalších zemích? Téma do hloubky i do šířky zkoumal Tomáš Uhnák a v roce 2020 vydal sborník textů Krmíme naše národy, budujeme hnutí, abychom změnili svět.

Základem trvalé udržitelnosti společnosti je především spolupráce, nikoli extrémní soutěživost, kterou podporuje tržní ekonomika. Víte, jak drahé je levné jídlo?

KPZ staví na kooperaci a solidaritě, nejedná se tedy o čistě obchodní vztah. Zemědělci a spotřebitelé vytváří KPZ s ohledem na možnosti každého z členů a jejich fungování je založeno na vzájemné důvěře.

Solidarita má několik podob. Solidarita komunity se zemědělcem je vyjádřena platbou zemědělci předem na celou sezónu, čímž má zemědělec zajištěn odbyt i výdělek a může lépe plánovat sezónu. Výše platby je stanovena tak, aby zajistila zemědělci důstojný život.
Komunita podporuje udržení pracovních míst v zemědělství na venkově a tím i místní ekonomiky.

Solidarita mezi spotřebiteli zohledňuje jejich možnosti a potřeby. To znamená, že platí za podíl tolik kolik mohou, podle výše příjmu či zcela dobrovolně, což umožňuje zdoj kvalitních potravin i lidem sociálně slabším. Ti pak nemusí být odkázáni na potraviny v supermarketech. V KPZ Oschenherz ve Vídni si zase spotřebitelé berou tolik zeleniny, kolik v danou dobu potřebují a vždy na každého zbude.

Ekologické zemědělství je spojováno s tradičním způsobem hospodaření, ve skutečnosti se však jedná o poměrně nový přístup, který zohledňuje možnosti daného území, nepřekračuje jeho limity za účelem většího výdělku, pracuje s šetrnými postupy, využívá spolupráci rostlin a živočichů a podporuje druhovou rozmanitost.

Hlavními hodnotami v ekologickém zemědělství jsou zdravá a především živá půda bez syntetických pesticidů a umělých hnojiv. Pouze zdravá půda může vytvářet zdravé jídlo, které neobsahuje chemické látky. Ekologicky šetrné hospodářství také dbá na dobré životní podmínky chovaných zvířat. Příroda je důmyslná a komplexní, nelze ji přetvořit bez trvalých následků. Proto je dobré s ní spolupracovat. Pouze je-li půda obhospodařována šetrně a člověk je otevřený ke spolupráci rostlin a živočichů spíše než jejich potlačování, může fungovat trvale udržitelná produkce zdravých potravin. Hospodaření v malém měřítku umožňuje osobnější přístup, nejen ke krajině, ale také k lidem.

Živá půda
Jak ozdravit naší půdu? Ekologické zemědělství je cesta. Půda je totiž náš partner. V jedné hrsti půdy existuje více živých organismů, než lidí na celém světě. Každou sekundu se tyto organismy podílí na vytváření její úrodnosti nenahraditelným způsobem. Umělá minerální hnojiva a další látky využívané v intenzivním hospodaření významně narušují půdní strukturu a tyto organismy hubí.

Uzavřený koloběh živin
Potřebujeme živiny, které si tělo nevytvoří samo, ale získáváme je z půdy a vody. Živiny, které půdě bereme, je však třeba vracet. V ekologicky šetrném zemědělství funguje tzv. uzavřený koloběh živin a není nutné používat umělá hnojiva.

Ochrana před erozí
Půda je minimálně obnažována a nedochází k jejímu vysychání a odnosu – je krytá rozmanitou vegetací, která napomáhá jejímu zúrodňování.

Druhová rozmanitost
Proč je biodiverzita důležitá? Příroda příliš nezná monokultury. Čím vyšší je rozmanitost v naší krajině, tím větší je šance na její samovolnou obnovu. Jak o biodiverzitu pečují ekologičtí zemědělci? Dávají prostor krajinným prvkům – mezím, lesům, loukám, čistým potokům a řekám, a tím nejrůznějším živočichům a rostlinám, které jsou potřebné pro dobře fungující agro-ekosystém.

Kooperace s přírodou
Správně zvolená kombinace a rotace rostlin, využívající jejich vzájemnou spolupráci umožňuje, že to zvládneme i bez syntetických pesticidů a  hnojiv.

Kvalita ekologicky pěstovaného jídla
Díky tomu, že v ekologickém zemědělství nepoužíváme syntetické prostředky na hubení rostlin a plevelů, rostliny a zvířata rostou ve zdravém a živém prostředí, omezíme tím vstup toxických látek do našeho jídla a těla.

Zajímá vás, co znamená bio a jaké přínosy má ekologické zemědělství? 

Na platformě Lovime.bio se dozvíte všechny potřebné informace, můžete si vyzkoušet své znalosti o biopotravinách v hravých kvízech, stáhnout si průvodce udržitelným nakupováním, projít si interaktivní e-learningový kurz nebo prolistovat bio knihovnu. Podívejte se také na videa a příběhy z ekologických farem.

Agroekologie a další formy šetrného hospodaření 

V posledních letech se také rozšiřují také další koncepty šetrného hospodaření jako například agroekologie, biodynamické zemědělství, regenerativní zemědělství, permakultura, agrolesnitví nebo syntropické zemědělství.

Chcete se stát ekologickým farmářem a farmářkou? Přihlašte se do Farmářské školy, první VOŠ ekologického a biodynamického zemědělství u nás.