Sláva Zemi a všem, kteří o ni s láskou pečují

Den Země. Krásná příležitost k oslavě a projevu vděčnosti za zázraky života.

Díky vám všem, ZEMĚDĚLCŮM, kteří pěstujete a pečujete s láskou o ten váš kousek půdy a života v ní.

Díky vám všem, VĚDOMÝM JEDLÍKŮM, kterým záleží na tom, jaký dopad má vaše existence na život na naší společné Zemi.

Je to 13 let, kdy u nás vznikla první iniciativa komunitou podporovaného zemědělství (KPZ). Systém, který vytváří přímý vztah a partnerství mezi zemědělci a jedlíky. Za tu dobu u nás vyrostlo ke stovce potravinových komunit a naším záměrem je propojit je v národní síti KPZkoALICE.

Tohle podhoubí je velmi pestré. Pestré jsou i příběhy několika tisíců lidí, které myšlenka solidárního potravinového systému spojuje. Jeden takový příběh s vámi sdílíme. Je to příběh Vraťky Janovské, Výdejny chutí, ale i dalších z vás. Spolutvůrců nového příběhu.

Ať vás inspiruje, potěší a také posílí.
Ve vašich vlastních záměrech. Ve vašich komunitách.
Žít aktivní naději.

Milí přátelé, dnes slavíme! 
Nekonečné roky Země. 3 roky Emy. 3 roky Výdejny chutí

Já bych to s Vámi ráda oslavila připomenutím příběhu, odkud se Výdejna chutí  vzala, jak to souvisí s narozením mojí dcery Emy a oslavou Země. 

V červnu 2018 jsem v rámci projektu Learning towards access to land, který jsem napsala společně s Honzou Valeškou v Asociaci místních potravinových iniciativ odjela do Řecka. Tam jsem poprvé ochutnala pomeranč utržený přímo ze stromu a už nebylo cesty zpět.

Vraťka: Vau, takové bych taky chtěla!
Antonis: Tak si je objednej.
Vraťka: No jasně, pošleš mi poštou kilo pomerančů.
Antonis: No, kilo asi ne, ale můžu Ti poslat celou paletu 🙂 Už vozíme do Belgie a Německa, tak můžeme posílat i k vám.

Vrátila jsem se domů a od té doby mne myšlenka na řecké pomeranče v Praze nepustila. Byla jsem již aktivní členkou KPZ (komunitou podporované zemědělství) a tak jsem rozhodila sítě u nás ve skupině, kdo by se přidal. Nabídku jsem poslala i do ostatních KPZ. Když už sem pomeranče pojedou, tak se o ně rozdělíme s hodně lidma. 

Největším oříškem bylo vymyslet, jak je sem dopravit, ale s pomocí Leoše, který se přihlásil mezi dobrovolníky, které jsem k sobě sháněla, se to povedlo a první výdej byl o rok později – 3. 7. 2019.

Od toho dne udělala Výdejna chutí velký skok a vy, kteří jste s námi od začátku to celé procházíte s námi. Moc si vážím, že vás věrných, kteří odebírají od prvního kola, je stále hodně. Vážím si i každého z vás, kdo se přidal po cestě a těším se na další, kteří se k nám ještě přidají. Během těch tří let jsem se naučila hodně nejen o tomhle projektu, ale hlavně sama o sobě. 

Občas mne přepadne úzkost nad budoucností našeho světa – naší Země. Opravdu existuje aktivní naděje, která vede k práci obnovující spojení? Když se dotýkáme svých hlubin, zjišťujeme, že propast zoufalství není bezedná.

Jak napsala Pavlína Louženská ve svém aktuálním newsletteru: „Povědomí o všem, co se kolem nás děje nesmí být tečkou na konci věty, ale odhodláním mávnout křídly navzdory všemu, co víš.“

Když jsme schopni vyslovit pravdu o tom, co víme, vidíme a cítíme, že se odehrává v našem světě, něco se promění. Máme pak větší odhodlání jednat a obnovovat chuť do života. A tu mi dodává i Výdejna chutí, která se zrodila ve dnech, kdy Ze-Mě přišla do tohoto světa Ema – moje druhorozená dcera. Její jméno znamená pečující, starostlivá, milovaná a veselá. Dnes Ema slaví své 3. narozeniny a pro mne je tento den již tři roky trojitou oslavou. Oslavou Emy, Země i Výdejny chutí. 

Výdejna chutí je pro mne aktivní nadějí. Krásnou ukázkou spolupráce obnovující spojení se životem je příběh Jarky, bez které bych to celé už nedokázala ukočírovat sama:

“Chystám se na březnový výdej. Je středa ráno. Pomeranče jsou v Praze, už se překládají z kamionu do menších aut a pomalu se rozváží na výdejní místa. Všechno klape jak má a pak vše změní e-mail od Simony, která si jezdí do Říčan vyzvednout hromadnou objednávku na svou Rodinnou farmu Částkov.

“Ahoj Jarko, začíná mi rodit další koza, možná budu v Říčanech o něco později.”

Jejda, nádech a výdech. Rychle si vzpomenout, jak asi rychle rodí kozy. Měli jsme je také doma, když jsem byla malá, kůzlata jsem měli několikrát, ale že bych věděla, jak dlouho to trvá, tak to tedy ani náhodou. No co, ono to nějak dopadne. Život má vždy přednost. Teď nemá cenu se stresovat. Spíš je to k zamyšlení, jak se mohou okolnosti změnit z minuty na minutu. Jsou události, které jsou přednější a nás to učí reagovat s pokorou. A jak to dopadlo? Kůzlátka to vzala hopem, narodila se kolem desáté ráno, jmenují se Pomeranč a Mandarinka. Simona nakonec stihla vše vyzvednout včas a připojila poselství: “Zrození je zázrak a zvířata mi vždy připomenou, co je v životě důležité.” 

Oslavte s námi den Země – třeba tím, že si přečtete knížku Aktivní naděje: Jak čelit zmatku naší doby a nezbláznit se? a nebo si objednáte dobroty z KoinoBio od ekologických farmářů z Řecka.

Objednávky jsou otevřené do příštího pátku, 29. 4., nebo do naplnění kapacity výdejních míst: www.vydejnachuti.cz

Tvořte s námi. Krásnější svět je možný a naše srdce to ví.

V radosti
Vraťka Janovská

« Zpět na seznam zpráv