Myšlenka KPZ vznikla původně v Japonsku. V roce 1971 Teruó Ičiraku (1906–1994), filozof a čelní představitel rozvoje zemědělských družstev, varoval spotřebitele před nebezpečím chemikálií používaných v zemědělství, které způsobovaly problémy s kontaminací půdy a potravin. Ičiraku tím inicioval vznik japonského hnutí ekologického zemědělství. O tři roky později se znepokojené ženy v domácnosti spojily s ekologickými zemědělci a daly tak vzniknout první přímé spolupráci mezi zemědělci a spotřebiteli. Byl to jediný způsob, jak si zajistit bezpečné potraviny – jen tak si spotřebitelé mohli být jistí, kdo, jak a kde pěstuje jejich jídlo. Tato forma spolupráce se v japonštině nazývá „teikei“,což znamená „jídlo s tváří zemědělce“.
Americké a evropské skupiny KPZ se objevily během 70. let, částečně díky vlivu antroposofie Rudolfa Steinera a jeho nových názorů na ekonomii založených na reciprocitě. V 80. letech se KPZ začalo šířit do Německa, Švýcarska, USA a zbytku Evropy. Například v USA a Kanadě je tento systém nazýván CSA (Community Supported Agriculture),
Systém KPZ došel velkého rozmachu v 90. letech a začátku 21. století hlavně v USA a Evropě. Velký boom se odehrál po roce 2001 ve Francii, kde se skupiny KPZ nazývají AMAP (Association pour le Maintien de l’Agriculture Paysanne – Sdružení pro zachování rolnického hospodaření) a kde vzniklo kolem 2000 tzv. AMAPů, do nichž je dnes zapojeno několik set tisíc odběratelů.
Na začátku 21. století vznikla mezinárodní síťová organizace 
